de-Systémy plechových střech pro 21. století

16.04.2018

Plech jako střešní krytina provází lidstvo déle než dvě tisíciletí. V průběhu této předlouhé doby prošla střešní krytina nejednou proměnou. Materiál, který měl původně především reprezentační funkci, se společně se zvyšováním produktivity výroby plechu nebývale rozšířil především pro své technické vlastnosti a láci. Reprezentační pojetí plechové střešní krytiny dokonale naplňovalo použití kovu nejdražšího. Ona doslova pohádková střecha ze zlatého plechu byla v průběhu epoch realizována najednou - zlatá střecha však nemívala dlouhého trvání a vzala za své násilnou akcí, válkou, nebo loupeží.

Nejstarší plechové střechy z "obecných kovů" byly realizovány z olova a z mědi. Známé a relativně snadno zpracovatelné kovy umožnovaly výrobu plechu kovářským způsobem. Válcování plechu, které navrhoval už Leonardo da Vinci, se prakticky rozšířilo až v průběhu průmyslové revoluce.

Jako nejstarší zachovalá měděná střecha se uvádí střecha dómu v Hildensheimu v Sasku (UNESCO).


Původní měděná střecha z doby kolem roku 1180 přečkala až do vybombardování koncem druhé světové války. Na kostele rekonstruovaném v šedesátých letech minulého století je údajně částečně použita i původní krytina.

I když se původní střecha nezachovala až do našich dnů, je dosažená trvanlivost dostatečným důkazem praktičnosti plechových střešních krytin.

Bouřlivý rozvoj technologií v devatenáctém století přinesl rozšíření plechových střech i rozkvět klempířského řemesla. Sortiment materiálů byl obohacen o zinek a hliník.

Hliník byl jako střešní krytina poprvé na přelomu devatenáctého a dvacátého století. První klempířské použití tehdy velmi drahého kovu se datuje rokem 1897. Od tohoto roku zdobí hliníková kupole římský kostel San Gioacchino.

Dvacáté století dále rozvíjelo technologie všeho druhu. Jako střešní krytina se v široké míře uplatňuje pozinkovaná ocel, v třicátých letech ocel nerezavějící - poprvé na známém art-decovém Chryslerově mrakodrapu.

V současnosti se čisté kovy ve stavebnictví prakticky nepoužívají. Všechny materiály jsou legované pro získání optimálních technických vlastností.

Rozvoj technologie výroby a zpracování plechu ve dvacátém století přineslo i druhotné použití plechu z rozšířených kovových sudů a jiných obalů. Rezavé střechy předměstských slumů velkoměst rozvojového světa poněkud ubraly plechu jeho pověst prestižní střešní krytiny. Dokládají však jeho neobyčejnou praktičnost.

Ruku v ruce s technickým rozvojem výroby plechu jde i vývoj techniky krytí. Nejstarší jsou samozřejmě krytí maloformátová - což souvisí s výrobními možnostmi. Střešní šindele, šablony a desky však zůstávají oblíbené i u současných střech, které mají dostatečný spád. Maloformátové krytí nemá problémy s dilatací kovů a velmi dobře se může přizpůsobit současným architektonickým požadavkům i na budovách organických tvarů.

Falcovaná střecha je v současnosti klasikou mezi plechovými krytinami. Vyvinula se z lištových technik krytí. Stejně jako tyto původně zpracovává plechové tabule. Technika spojování byla postupně modifikována pro nejrůznější podmínky. Nahrazení plechových tabulí pásy ze svitku si vynutilo používat posuvných příponek pro řešení dilatačních problémů zejména u materiálů s větší tepelnou roztažností, jako je zinek a hliník.

V poslední čtvrtině minulého století se rozšířilo strojní profilování a uzavírání falců. Přes značnou flexibilitu je falcování omezeno na šáry o délce do 10 m (výjimečně až 15 m) a použití celoplošného bednění.

Další technický vývoj přináší koncem dvacátého století plechové střešní krytiny typu ribbed roof. Díky speciálním spojům, příponkám a vyztužení silného materiálu podélným prolisováním není problém realizovat šáry o délce až 40 m, a to i z materiálů s vysokou tepelnou roztažností, jako je hliník. Systém je přednostně určen pro jednoplášťové střechy a plech se klade přímo na tepelnou izolaci. Aplikace systému již není otázkou klempířsky řemeslnou. Prvky jsou vyráběny strojně - odvalováním, a vlastní kladení má charakter montážní, podobně jako použití užitkových plechových krytin - vlnitého, resp. trapézového plechu. Nevýhodou systému ribbed roof je určitá ztráta lidského měřítka. Šár dlouhý 40m není problém vyrobit, jeho doprava běžnými prostředky je ale neřešitelná. Také samotný profilovací stroj je jen obtížně mobilní a jeho provoz na stavbě je neúnosně drahý. Systém prodražují i výrobně složité příponky a strojní uzavírání spojů. Díky složitým výztuhám je k dispozici jen omezený výběr šířky šárů.

Nové systémy, které se navracejí k "lidským měřítkům", pocházejí z Ameriky, ale pod různými komerčními názvy - Click dach, Snap lock, KLIK, a prosazují se po celém světě. Základem je systém dlouhých zaklapávacích šárů. Stroj na profilování šárů je malý a je možno ho snadno převážet. Montáž je jednoduchá a nenáročná na použití speciálních strojů a nástrojů - sousední šáry jsou připojeny pomocí zaklapnutí speciálního podélného zámku. Praktické provedení zaklapnutí stačí zatížení váhou montéra - sešlápnutím. Není problém vyrábět různé šířky šárů. Volitelné je i podélné vyztužení mělkými prolisy - sikováním. Úzké a vyztužené šáry z pozinkované oceli se obejdou bez celoplošného bednění - je možné jejich kladení na latě. Strojní výroba dostatečně vyztužených šárů zaručuje velmi pravidelný vzhled. Volbou šířky šáru, sikování a případně i výšky zámku se otvírá široká paleta výsledného vzhledu i vlastností střechy. Systémy jsou dostupné nejen v "americké" variantě z pozinkovaného plechu, ale i v provedení z lakovaného hliníku (resp. hliníkové slitiny), jehož lehkost, trvanlivost a estetické kvality jsou pro tuto krytinu optimální. Z hlediska připevnění existují dvě varianty - systémy s jednoduchými příponkami (které jsou přitom vlastně posuvné), kterými je možné realizovat velmi dlouhé šáry (dle provedení a materiálu i přes 25 m), a systémy s příponkovým páskem, které jsou bez příponek a připevňují se hřebíky nebo vruty do oválných otvorů v pásku. I když je tím délka šáru omezena na 5- 8m, připojuje se další výhoda - střecha je rozebíratelná. Po vyšroubování vrutů z pásku je možné šár nadzvednout. Po zvednutí nad 50° se zámek vysmekne a šár je uvolněn. Nevýhodou proti klasickým klempířským kladečským technikám je omezení na rovinné tvary střech. Přesto jde o systémy s velmi širokým uplatněním doslova od kurníku po palác. Kladení volné střešní plochy je velmi rychlé a nenáročné. Také detaily mají charakter montážní (rozdíl od klempířských tedy řemeslných). Pevná profilace usnadňuje manipulaci s krytinou a speciální řešení zjednodušují provádění střech, aniž by tato utrpěla po stránce technické nebo estetické. Příkladem může být provedení okapové hrany s integrovaným žlabem - obr. ?. Masívní zaklapávací zámky umožňují snadné kotvení sněhových zábran a dalších střešních doplňků. Umístění solárního systému nebo firemního štítu je také velmi snadné. Nové systémy vyhovují požadavkům flexibility a individualizace (dnes obzvláště ceněné vlastnosti) a to jim dává předpoklad úspěchu v jednadvacátém století.

Střechy COMAX® doplňují sortiment svých střešních krytin o zaklapávací systém KLIK PLUS. Tato modifikace oblíbeného systému Comax KLIK je mimořádně vhodná pro realizaci dlouhých šárů na větších střechách. Dostupná v tradičně široké paletě povrchových úprav i barev s dlouhou životností i zárukou je pravým řešením hodným jednadvacátého století. Střechy COMAX® splácejí dluh české společnosti uvedením na trh opravdu ideálního produktu pro všechny šikmé střechy rovinného tvaru.

Tento krátký článek přináší pouze prvotní informace. Zájemci mohou získat další informace u autora článku.

Ing. Pavel Člupek

Technické oddělení Jindřichův Hradec.